(Loňské souťežní příspěvky zde. Vyhrál Michal.)
Lana
Kdybyste ji potkali na ulici nebo v baru, možná byste si jí
ani nevšimli. Další bledá holka co sedí sama v koutě a vyhýbá se očnímu
kontaktu. Přesto je na ní však něco zvláštního. Vnímavější pozorovatel si může
všimnout netradičního tetování s cibulákovými modrotiskovými ornamenty, které
občas vykouknou zpod jejích šatů na bocích, krku a paži. Prozrazuje něco o její
výjimečnosti.
S nikým nemluví.
Nikdy. Kdyby se ale přece jen někomu podařilo s ní promluvit, nejspíš by
propadl jejímu kouzlu. Vyzařuje z ní
totiž něco návykového. Jednou pohlédnete do jejích hlubokých skoro skleněných
očí a už se nikdy nechcete odtrhnout.
Na první pohled se
může zdát, že je uvnitř úplně prázdná a snad na každého působí povýšeně. Ve
skutečnosti je to ale docela křehká bytost. Nemá ani přátele ani rodinu. Nikdo
tak netuší, co je doopravdy zač. Například její cibulákové tetování není
vlastně tetování. Narodila se tak. Taky asi nikoho ani nenapadne, že Lana není
její rodné jméno. Jmenuje se Porcelana.
Ani způsob její
obživy není zrovna tradiční. Narodila se schopností měnit se v porcelánová
zvířata. V krásné nehybné sochy. S cibulákovým ornamentem samozřejmě. Když se
Lana rozhodne, schová se někde mezi regály v luxusním starožitnictví a promění
se v sochu zvířete. Její vysoká estetická kvalita ji zaručuje přední místa v
soukromých sbírkách boháčů. Mlčky vyčkává vystavena mezi dalšími uměleckými
díly na pravou chvíli. Když pak pyšný majitel vystaví svůj nový umělecký kousek
do vitríny, nemá ani ponětí o tom, že se právě stává obětí budoucí krádeže bez
jediné stopy. Když je dům prázdný, změní se Lana zpět do své lidské podoby.
Její kořistí jsou hlavně šperky a cenné papíry.
A tak vypadá první hotová spolupráce s Martinem Jaškem. (A bude toho víc.)
Žádné komentáře:
Okomentovat